Chov agapornisů

Než se rozhodneme pro pořízení agapornisů, je dobré si rozmyslet, jaké máme možnosti a čeho chceme v chovu dosáhnout. Měli bychom si odpovědět, zda-li agapornise chceme chovat po párech či ve skupině, budeme-li se věnovat mutacím, nebo jaké máme možnosti chovných prostor. Je vhodné kontaktovat několik chovatelů a domluvit si návštěvu. Jedině tak se lze dostat ke zkušenostem, které nikde nevyčteme. Na začátku je vždy výběr druhu agapornise. Nejčastěji jsou chováni agapornisové růžohrdlí, fischeri a škraboškoví. Jejich chov není tak náročný a proto je lze doporučit i začínajícím chovatelům. Základem úspěšného chovu je sestavení harmonizujícího nepříbuzného páru. U většiny agapornisů se nedá pohlaví určit na první pohled, protože nejsou patrné žádné vnější rozdíly typické pro dané pohlaví. Existují však různé metody či znaky, které dokážou pohlaví jedince pomoci určit nebo odhalit.

Agapornisové růžohrdlíPokud jsme si ujasnili představy o chovu a připravili vše potřebné (včetně nastudování co nejvíce informací), je na čase si agapornise pořídit.
Máme zde několik možností:

  • Zverimexy (ZOO obchody)
  • Burzy okrasného ptactva
  • Speciální výstavy
  • Inzerce
  • Kontaktovat přímo chovatele (Databáze chovatelů agapornisů)
  • Kontaktovat člena Českého klubu chovatelů agapornisů

Chceme-li kvalitní jedince, je nejlepší kontaktovat přímo chovatele, jelikož jen tak uvidíme, z jakého prostředí ptáci pochází, čím jsou krmeni, jak vypadá chov apod. Tyto informace nám žádný zverimex (kde ptáci často bývají předraženi a jde jen o „zboží“) nedá. Ještě zmiňme jednu možnost a to pořizování tzv. mazlíčků. Není vhodné si na ochočení kupovat agapornise, které byly odchováni pod svými rodiči a jsou tak plaší (divocí). Jestli je naším záměrem pořídit si jednoho agapornise, tak hned na počátku si uvědomme, že mu budeme muset denně věnovat svůj čas a tím mu nahrazovat jeho protějšek. V tomto případě je vhodné sehnat si chovatele, který se věnuje ručnímu dokrmování agapornisů, kde tito ptáci jsou pak již ochočení hned od začátku.

Pár nebo skupina

Chov agapornisů se ubírá dvěma směry a to chovem po jednotlivých párech a hejnovým chovem. Trochu to souvisí i se specializací. Chov po párech má tu výhodu, že nemůže dojít k nevěře mezi jednotlivými ptáky a zároveň tak cíleně odchováváme to, co máme v plánu (ať se již jedná o různé mutace a jejich kombinace či zaměření na různé znaky jako postava apod.) Na druhou stranu hejnový chov dává chovu jiný rozměr – pohled na hejno papoušků je zajisté příjemnější. Při tomto stylu chovu je nutné dodržet několik zásad: agapornise vždy vypouštět naráz do jednoho prostoru (nemají vytvořena teritoria a předchází se tak krvavým šarvátkám) a umístit dostatečný počet budek stejného typu a do stejné výšky.

Hnízdění

Agapornisové dosahují pohlavní dospělosti asi ve stáří devíti měsíců, ale do chovu by se měli zapojit až po dosáhnutí věku 11 až 13 měsíců. Před hnízděním musíme nainstalovat do klece nebo voliéry hnízdní budky. Standardní budky mají rozměry 25cm x 20cm x 15cm (š x h x v). Průměr vletového otvoru by měl být 5-6 cm. 

Doba hnízdění je závislá na několika parametrech. Nemůžeme si usmyslet ze dne na den, že je necháme zahnízdit. Nejlepší čas pro odchov mláďat je letní období, protože jsou proto nejvhodnější podmínky co se počasí týče. Někteří chovatelé však mají chovnou sezonu v zimě, kdy v chovné místnosti zvyšují teplotu a prodlužují den formou svícení (většinou kombinováno se spínacími hodinami). Přípravu na hnízdění bychom měli zahájit asi měsíc až dva dopředu. V této době se snažíme napodobit podmínky, které mají v přírodě. To znamená především obohatit potravu o různé minerály, naklíčené zrní, ovoce a zeleninu. Hojnost potravy povzbudí agapornise k zahnízdění a uvede je do dobré kondice. Stavění hnízda, snášení vajíček, sezení na nich a péče o potomstvo stojí rodiče velké množství energie. Proto musíme během hnízdění krmit kalorickou potravou. K běžně podávanému zrní přidáváme vaječnou míchanici buď vlastní nebo průmyslové výroby.

Na stavbu hnízda dodáváme stavební materiál. Používáme větve ovocných stromů, břízy, lísky a dalších druhů dřevin, nejlépe z prostředí, které se nenachází přímo u silnice či v průmyslové zástavbě. Větve je dobré umístit do nádoby s vodou (např. sklenice), čímž prodloužíme jejich trvanlivost. Hnízdní materiál předkládáme po celou dobu hnízdění, jelikož samice si postupně své hnízdo opravuje. Stavba hnízda je dominantou samiček a sameček se o ní během stavby stará tím, že jí chodí krmit. Hnízdo má pak postavené přibližně za dva týdny.

Snášení vajíček a líhnutí

Mladí agapornisové škraboškovíPo úspěšném páření samička snese první vajíčko asi tak po týdnu až 10 dnech. Od této chvíle snáší každý další druhý den nové vajíčko, dokud nedosáhne úplné snůšky. Většinou snese 3-7 vajíček (průměrně 5). Po snesení vajíček nasedne na hnízdo. Někdy nasedává již po snesení prvního vajíčka, jindy během snůšky nebo dokonce až na kompletní snůšku. Doba sezení na vajíčkách (inkubace) je asi 21 dnů (může být i o několik dnů delší v závislosti právě na době usednutí na snůšku). Pokud samička na vajíčka nasedne od okamžiku snesení prvního vajíčka, pak se nám mláďata budou líhnout ve dvoudenních intervalech, a ne najednou. Během sezení na vajíčkách se o samičku stará sameček, takže se na sezení nepodílí.

Pokud se nám mláďata ne a ne vylíhnout, tak zkontrolujeme, jestli jsou vejce oplozená - vložíme vajíčko pod lampu a pokud uvidíme kolem skořápky cévy, tak to znamená, že oplozená jsou. Dalším problémem může být vzdušná vlhkost. Optimálně by se měla pohybovat kolem 65 %. Pro zvýšení vlhkosti by se jim na stavbu hnízda měly předkládat jen čerstvé vrbové větvičky, protože ji lépe drží. Dobré je také provrtat dno budky a vložit pod něj misku s vodou. Někteří chovatelé zase vodou mlží. Příliš nízká vlhkost způsobuje problémy s líhnutím mladých. Někdy může být také problém v okolní teplotě. Ideální teplota je 20°C. Neoplozená vajíčka můžeme odstranit, někdy je však vhodné je v hnízdě ponechat. Když se pak vylíhnou ptáčata z ostatních vajíček, tak tato jim slouží jako ochrana před možností ušlapání samicí.

Po vylíhnutí předkládáme bohatou potravu, aby mohli rodiče plnohodnotně krmit své mladé. Obohatíme potravu o vaječné krmivo, jelikož mláďata potřebují živočišné bílkoviny. Než mláďata otevřou oči, přistoupíme ke kroužkování - to bývá cca kolem 10. dne od vylíhnutí (často i 11 a 12 dnů v závislosti na velikosti). Samička krmí mláďata, dokud nedosáhnou věku 5-6 týdnů, potom tento úkol přebírá sameček. Nezapomeňme během hnízdění kontrolovat budku a případná uhynulá mláďata včas odstraňovat. V době odchovu by kontrola budky měla probíhat ideálně 2 x denně, postačí však i kontrola jednou za den. Kdybychom našli mláďata podvyživená, můžeme se je ještě pokusit zachránit umělým odchovem. Po dosažení asi 45 dnů jsou mláďata dostatečně vyvinuta natolik, aby se o sebe postarala sama a následně vylétávají z budky, kam se ještě pár dnů vrací nocovat. Vylétnuté mladé ptáky nějaký čas dokrmuje sameček. Samička v tu dobu se už věnuje dalšímu hnízdění. Poté, co jsou mladí ptáci schopni se o sebe sami postarat je vhodné je přemístit do jiné klece či voliéry, než jsou rodiče. Může totiž docházet k útokům rodičů na své vlastní mladé.

 

Video zachycuje první okamžiky líhnutí agapornise fischeri (autor: Libor Poláček, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

Joomla templates by a4joomla