Jak jsem se dostal k agapornisům ... 

Agapornis škraboškový - Děkanská zahrada, Pelhřimov (2004)Začátky mého chovu agapornisů se datují k roku 2004 a původně jsem vůbec neměl v plánu si tyto ptáky pořídit. Agapornisové se mi líbili od mala, kdy jako dítě jsem chodil v Pelhřimově do Děkanské zahrady dívat se k veřejně přístupným voliérám, kde se nacházeli různí papoušci. Nejvíce se mi líbili „malí papoušci s černými hlavami a bílým kruhem kolem očí“. Tenkrát jsem ještě nevěděl, o který druh se jedná. Až později jsem tedy zjistil, že to byli agapornisové škraboškoví (přírodně zbarvení). Zkušenosti s chovem ptáků jsem neměl, odebíral jsem časopis Papoušci, chodil do knihovny a sháněl informace. Všude se uvádělo, jak jsou agapornisové agresivní a jejich chov je vhodný spíše po párech. Mým záměrem však bylo hejno papoušků a tak jsem se zajímal o jiné, především australské druhy.

Vše se ve mně zlomilo v okamžiku, kdy jsem napsal jednomu chovateli, a ten mi ochotně poradil. To byl takový počáteční impuls pro chov agapornisů. Když jsem jej ještě s kamarádem navštívil, tak mě provedl svým chovem. A já viděl agapornise růžohrdlé a škraboškové pohromadě ve voliéře, kdy v rámci hejna ptáci na sebe nebyli tak agresivní, jak jsem si původně myslel. Přijel jsem domů a do měsíce jsme začali stavět voliéru. Dělali jsme ji po chvilkách přes léto.

Voliéra ještě nebyla hotova a už to bylo tady. Zazvonil telefon, a jel jsem si pro svůj první pár agapornisů škraboškových. Po příjezdu jsem ho prozatím umístil do provizorní klece. Byl začátek září, a jel jsem si pro další agapornise. Nyní to bylo k chovateli, u kterého jsem poznal společný chov těchto ptáků. Přivezl jsem další dva páry, tentokráte agapornisů růžohrdlých. V říjnu mi drahou přijel ještě jeden pár (agapornisů škraboškových) jiných mutačních barev. To už byla dávno hotova voliéra, ale teploty klesly, a tak jsem všechny 4 páry umístil domů do velké klece.

Na jaře následujícího roku jsem ptáky vypustil do venkovní voliéry a pomalu začal s chovem. V první sezoně jsem odchoval 4 agapornise (dva růžohrdlé a dva škraboškové). Pro mě to byl velký úspěch – první ptáčata. Na zimu jsem ptáky umístil do klecí do prostoru nevyužívané koupelny. Jak šel čas a ubíhaly další sezony, tak došlo k rozšíření počtu chovaných agapornisů a i odchovy byly početnější.

Během léta 2008 jsem se spolu s kamarádem setkal s několika chovateli, kdy byla nastolena myšlenka vzniku Českého klubu chovatelů agapornisů. Klub byl na podzim založen a v tu chvíli se mi otevřely další možnosti spolupráce s chovateli stejného zaměření. Zároveň jsem se stal členem výboru.

Od roku 2010 jsem začal chovat třetí druh z rodu Agapornis: agapornise hnědohlavé. U tohoto druhu postupně buduji chovné hejno. Ve stejném roce jsme předělali část sklepních prostorů na zimoviště, kde se nachází dvě voliéry a další prostory na klece. Ptáci se tak na zimu přesunuli do větších prostorů.

Nejlepšími výsledky na výstavách byla první místa v rámci agapornisů růžohrdlých na 2. Celostátní výstavě agapornisů (2010) a agapornisů škraboškových na 5. Celostátní výstavě agapornisů (2013).

V současné době se v mém chovu nachází 3 druhy agapornisů (hnědohlavý, růžohrdlý, škraboškový) a těmto druhům bych se chtěl věnovat i nadále.


Skupina chovných agapornisů růžohrdlých (2005) První pár agapornisů škraboškových - D zelený a DD modrá (2004)

 

 

 

 

 

 

 

 

 Petr Vopálka

Joomla templates by a4joomla