Jak to vidím já (II)?

Téma č. 9: Určení pohlaví

Tématem č. 9 začíná druhá série těchto tematicky zaměřených článků. Nyní půjdeme více do hloubky a tak hned na úvod druhé části se opět zabýváme určením pohlaví u agapornisů. Zeptali jsme se níže uvedených chovatelů na to, jaký způsob určení pohlaví preferují a jaké mají s tímto zkušenosti.

Miloslav Blažek

Určení pohlaví u většiny druhů agapornisů (vyjma druhů taranta, canus a pullarius) je složitá věc i pro zkušené chovatele, zvláště u mladých (nepřepeřených) ptáků t.j cca do šesti měsíců věku. Po tomto věku se již začínají (upozorňuji, že toto chování lze pozorovat pouze v hejnu ne u samostatných jedinců) objevovat pudové náznaky k rozmnožování a chování jedinců se začíná odlišovat. Samci se snaží krmit samičky a samičky začínají dělat tzv. kolíbky čili mají zájem se poddat samečkovi. Avšak i toto chování není vždy stoprocentním znakem pohlaví.

Nejspolehlivější metodou je samozřejmě určení pohlaví analýzou DNA, ale i když už je dnes tato metoda cenově dostupná (cca 250,- Kč za jeden vzorek) je stále vzhledem k cenám agapornisů v téže ceně jaksi neekonomická a zbytečná (připočteme-li si k tomu ještě čas na odběr vzorků a dopravu vzorků krve do laboratoře atd). V dnešní době se provádí již i analýza z peří, ale tato metoda není stoprocentně spolehlivá, protože může dojít k neúmyslné záměně vzorků již u Vás doma nebo promíchání (ovlivnění) peří s jiným jedincem. Tato metoda je jistě vhodná pro větší a dražší papoušky. Určení pohlaví podle postavy, zobáku, očí nebo kůstek je opravdu jen orientační metodou s výsledkem 50 na 50. Já preferuji přirozený výběr v hejnu, následný chov po jednotlivých párech a pravidlo – když pták snese vejce je to samice a když je oplozené je s ní samec.

První kolo tedy nechávám na přírodě a dále, již při znalosti pohlaví chovné páry přepáruji za účelem, abych odchoval požadované čisté barevné mutace, posílil postavu další generace nebo vylepšil barevné znaky nebo barevné přechody a přiblížil se tak k požadovanému standardu jednotlivého druhu a barevné mutace.

Matúš Dubec

Určenie pohlavia je jedna velká kapitola, ktorá nie je až taká lahká ako sa može zdať na prvý pohlad. Samozrejme ked hovoríme o ostatných druhoch, kde sa vtáky podla vyzoru a farby nedajú rozoznať. Ja osobne chovám agapornisy fisherove v hejne a myslím že najistejší výber páru je asi prirodzený výber. Tak isto sa dajú vtáky rozpoznať podla postoja, podla uloženia šírky nôh na bydle. Zaujímavá je aj metoda určenia podla tvaru hlavy alebo tvaru chvostových pier. Osobne tieto dve metody moc neuznávam naklolko si myslím že každy kus je iny a inak sa aj správa. Ja využívam najmä prirodzený výber, čo je 100% metoda a taketo páry sa nám určite velmi dobře odvdačia krasnymi mladými. Ako druhá najúspešnejšia metoda u mna je rozoznávanie podla panvových kostí.

Petr Kunčar

Mohu se vyjadřovat jen k fišerákům, které chovám již téměř 20 let. Pokud jsem si nechával své odchovy, tak mohu říct, že mám 99,9% úspěšnost v odhadu pohlaví. Jde o to, že ptáky mohu posuzovat vedle sebe z jednoho hnízda a vidím mezi nimi rozdíly. V prvé řadě se dívám na velikost a tvar zobáku a hlavy. Samice mají zobák větší-širší u kořene, zatím co samci celkově menší. Také hlava u samic je více hranatější, zatím co u samce jakoby menší kulatější. Pokud se podíváme na samici ze předu, tak má oči jakoby více vypoulené až to vypadá, že se na vás dívá aniž by musela natáčet hlavu. Dalším znakem je vzdálenost pánevních kůstek. Dle mne to jde praktikovat i u mladých ptáků, i když to mnozí popírají. Pokud se kůstky až téměř dotýkají, tak je téměř jistota, že to bude samec. Pokud jsou od sebe, je to složitější. Někteří samci mohou mít kůstky mírně od sebe a potom záleží na dalších faktorech které jsem popsal na začátku. Pokud je mezera ale velká (cca 5mm a více), tak se přikláním k samičce. Dalším poznávacím znakem je to, že samička při uchopení do ruky daleko více a silněji kouše. Toto jsou mé poznatky s určením pohlaví v chovu agapornise fischerova a nemusí s tím ostatní souhlasit, ale takovou zkušenost mám já.

Miroslav Štěpán

Pohlaví u ptáků určuji z celkového dojmu papouška, ale především jeho tvaru hlavy. Nedokáži přesněji popsat, na kterou partii se zaměřit, spíše to člověk musí dostat „do oka“. Pokud jde o určení pohlaví u vlastních odchovů, chovatel zná rodiče a má možnost porovnat sourozence z jednoho hnízda, tak by nemělo být určení pohlaví až tak velký problém. Nejsložitější pokládám určení pohlaví podle hlavy u agapornise lilianae, jelikož obecně mají velmi malé hlavičky. Pánevní test nepraktikuji vůbec, ani ho nepojímám jako směrodatný, obzvláště u mladých ptáků.

Miroslav Zelenka

Pohlaví určuji převážně podle vzdálenosti a tvaru pánevních kostí v kombinaci s velikostí a tvarem hlavy. Dá se říci, že mám cca 90 proc. úspěšnost a to i u mladých ptáků. Jedinou nevýhodou metody je nutnost ptáky chytat.